Další část pojednání o živlech začnu citátem, který souvisí s energií ohně, o níž si něco prozradíme.
„Svět bez lásky je jako země bez slunce.“ (Johannes Leppich)
Přestože se nacházíme v období zimy a venku je počasí různorodé, osobně na mne z citátu vyzařuje síla a teplo. Pokud si opakovaně citát promítáme, spojujeme s láskou barvu červenou, pocit tepla a bezpečí, sílu slunečních paprsků jako optimistické pohlazení a ukotvení se zemí, letní půdou a příjemným dotykem radosti uvnitř srdce.
Oheň nám přináší teplo – určitý druh energie, který je od pravěku spojován s přežitím, neboť díky ohni nám není zima, vše okolo může s teplem růst, protože nám dává sílu. Oheň má též nejsilnější transformační moc při ukončování starého, s cílem uvolnění místa pro nové začátky. Životodárná síla Slunce značí PROMĚNU, spalující žár ohně pohlcuje vytvořené a navrací k původní celistvosti základu.
Oheňje prvek základní a aktivní, což představuje roli OTCE – Vesmír. Za pozitivní aspekty tohoto elementu považujeme vnitřní sílu, vůli, odvahu, sebevědomí a vášeň. Jak to již v duálním světě bývá, druhým pólem jsou i negativní aspekty ohnivé povahy jako jsou vznětlivost, podrážděnost až bezohlednost.
Orgány fyzického těla pro element ohně jsou SRDCE a TENKÉ STŘEVO, ale patří sem i cévy a krev. Ohni přisuzujeme období horkého LÉTA, proto protipól představuje voda – matka – zima. K ohni přisuzujeme temperament CHOLERIKA a ohnivá znamení zvěrokruhu BERAN, LEV a STŘELEC.
Je to právě oheň, který vytváří v našem těle teplo (energii), proto je spojován s trávením a látkovou přeměnou. Blahodárné teplo má stimulační účinek, je to určitá síla, která dodává postupnou aktivitu. Z první vykřesané jiskřičky je malý plamínek až se stává plamenem a ohněm…. A jsme u snahy udržet v harmonii oheň tak, aby nevznikl požár, který by mohl být tím neblaze zničujícím… Jsou přírodní zákonitosti, které jen stěží můžeme změnit, je to projev síly živlů. U ohně to představuje například spalující požáry od blesku či rozžhavenou lávu sopek.
Pro naši psychiku znamená oheň rozsvícení postupného vyhasínání. Jedná se o posílení psychického stavu. Proto nemocí oslabeného srdce je sklíčenost až deprese. Určitě jste slyšeli o syndromu vyhoření. A nyní si na to můžeme odpovědět. Pokud uhasíme poslední jiskřičku, protože jsme „obětovali vše“, ztrácíme energii srdce, sílu a zájem. Proto je potřeba změnit přístup k sobě a ke svému životu. A jsme opět u transformačního procesu. Nebojme se hledat či požádat o pomoc, neboť i zítřek bude potřebovat naši sílu. A síla – energie – oheň v nás není nic jiného než mírně upravené: „naděje uhasíná poslední“. Proto nikdy není pozdě na změnu, byť se jeví nepatrně, jako ta malá jiskřička. Zažehnout i malou jiskřičku se může sice někdy zdát nelehký úkol, ale já pevně věřím, že to zvládneme všichni. Protože živly jsou tu pro nás jako vyživující esence a pokud budeme naslouchat přírodě a sobě, jistě odpovědi nalezneme.
Proto Vám ze srdce přeji příjemné trávení a strávení čtením těchto řádek, žádný velký žár ani vyhasínání, ale zkrátka harmonii těla a duše. Neboť jak praví jedna moudrost z Peru: „Okamžik duševního klidu je lepší než všechno, oč usiluješ.“
Barbora Jarolímková, fyzioterapeutka CPA
