„Nejkrásnější na světě nejsou věci, ale chvíle, okamžiky, vteřiny…“ (Karel Čapek)
Začala jsem citátem, který mne jako první oslovil, při mém rozjímání o tématu tohoto článku. Sami sobě můžeme položit několik otázek. Jaké prožívám zrovna chvíle? Jak se má moje tělo? Jak se cítím v této době?…. Pokud vyslovíme nebo slyšíme pojem relaxace, zřejmě se nám vybaví něco klidného a příjemného, něco, co nás odpoutá od každodenních starostí a povinností. Myslím si, že pojednání jen o slově „relaxace“ by mohlo být na několik stránek:-). Obecně ale můžeme říci, že jeho význam zahrnuje jak oblast fyzickou, tak duševní. Relaxací rozumíme navození pocitu uvolnění, povolení či zmírnění určitého napětí vedoucí k obnovení naší rovnováhy, pohody – uvolnění svalového a duševního napětí. A pokud se i při čtení tohoto článku příjemně naladíte, pousmějete či inspirujete, tak nám funguje základní pravidlo, že čím jsme klidnější, tím jsme propojeni více sami se sebou.
Asi nemusím nijak zvlášť připomínat události letošního roku. Jen při zmínce se u nás může objevit neklid a nejistota, hromadit se mohou negativní myšlenky a ve větší míře napětí a obavy z budoucnosti. Tyto faktory vedou ke stresu a naší přirozenou obrannou reakcí je útok nebo útěk. Je to ale i náš „moderní“ život a životní styl, jímž jsme vystavováni stresu. Pokud se stres hromadí, dochází k narušování rovnováhy a projevem je nemoc. Nemoc vznikla jako „volání o pomoc“ těla i duše „už ne-můžu“. Pocity únavy, sklíčenosti a špatné nálady bývají následky přetěžování se. Charakteristikou stresu je nestálost, přebíháme od jednoho k druhému a nevíme co dříve, přitom si přejeme jediné, uklidnění sebe i situace, nalezení harmonie. Pochopením stresu bývá trpělivost. Pokud se necítíme komfortně a naše tělo i pocity nám něco naznačují, měli bychom se sobě více věnovat:-). Nastává hledání povzbuzení, posílení, obejmutí a láska bez podmínek. I malá změna se počítá, neboť nejdůležitější je, že s každou změnou musíme začít u sebe. Teprve poté si můžeme všímat změn v okolí. V tomto ohledu mne zaujal další citát: „Podstatou života je neustálá proměna.“ (Walter Grobius). A nechám to zcela na Vás, jakou proměnu si vyberete Vy…
Na fyzické úrovni si relaxaci představíme zřejmě lépe a máme s ní zajisté i osobní zkušenosti. Mezi aktivní fyzickou relaxaci, kdy prostředkem k navození relaxace je tělesné cvičení, patří protahovací cvičení, dechové cvičení, dynamická relaxační cvičení. Uvolňujeme části těla prostřednictvím svalů (kontrakce a relaxace), jedná se o sestavy cviků (např. Bioenergetické relaxační cvičení), řízené relaxační techniky (autogenní trénink, relaxační trénink podle Jacobsona). Do skupiny pasivní fyzické relaxace zahrnujeme terapeutické techniky, kdy pracuje terapeut na našem těle – největší skupinou jsou masáže. Množství druhů a výběr prostředí je v dnešní době opravdu značný a do tajů Vás ve svých článcích o masážích zasvěcuje Alenka Pelcová.
Plynule jako ladností tahu maséra či masérky se dostáváme k části „relaxace pro duši“. Ale možná to zní trochu kostrbatě a Vám, stejně jako mně, připadá, že se to nedá oddělit, zasadit do nějaké kolonky a vypsat v několika bodech. Ta příjemná plynulost by se měla prolínat naším celým tělem a „práce na fyzičnu“ se nedá rozdělit jen na svaly, dech či kůži, ale přechází mezi tyto oblasti působení, a odrážet by se měla na „našem psychičnu“. Proto metod k dosažení relaxace je mnoho, ale mají společného jmenovatele – podpořit regeneraci těla a mysli. Mezi takové techniky patří například meditace, vizualizace, muzikoterapie, aromaterapie, reflexologie, pobyty v přírodě, jóga a mnoho dalších. Ať si zvolíme jakoukoliv techniku, vědomě pracujeme na odstraňování negativních návyků, zvyšujeme sebeovládání a toleranci vůči stresu. Co tedy můžeme očekávat od relaxačních technik? Zmírnění bolestí, únavy a vyčerpání, snížení svalového napětí, zlepšení spánku, koncentrace a učení. Získáme pozitivní přístup k životu a vyšší toleranci, posílení citové stránky a snadněji budeme překonávat obtíže. A to si myslím, že se týká nás všech v jakékoliv době. Proto Vám přeji…život…..a rozloučím se citátem anonyma.
„Nezapomeňte si říci každé ráno: život je nádherný!“
Barbora Jarolímková, fyzioterapeutka CPA
