Byla bych ráda, kdyby záměrem tohoto článku bylo zvýšení povědomí o významu lymfatického systému a technice drenáže, která je velmi jemná a specifická.
Základním pojmem je míza (lymfa) a mízní systém, ale pro ucelení to vezmeme trochu komplexněji. Abychom pochopili roli mízy v organismu, je důležité si krátce představit význam tělních tekutin. Každá buňka je v podstatě obklopena tekutým prostředím – tkáňovou tekutinou. Základní procesy látkové výměny se odehrávají v různých typech tělních tekutin, kterými jsou krevní plazma (tekutá část krve), míza, mozkomíšní mok, tkáňová tekutina. Stále se tvořící tkáňová tekutina vyžaduje drenáž tkání, tu zajišťuje právě lymfa. Z 90 % je tkáňová tekutina vstřebávána do krevního oběhu, asi z 10 % vzniká míza, která je odváděna mízními cévami. Mízní cévy začínají slepě v mezibuněčném prostoru, jejich spojením vznikají sběrné kolektory (míznice) a dále se spojují v mízní kmeny. Do hrudního mízovodu denně odtéká 2-3 l mízy. Ten se formuje v dutině břišní, po průchodu bránicí jde podél hrudní páteře k levostrannému soutoku podklíčkové a hrdelní žíly a jedná se o hlavní přítok horní duté žíly. Odvádí lymfu z obou dolních končetin, levé poloviny trupu, levé horní končetiny a levé poloviny krku a hlavy. Drobnější pravostranný kmen drenuje pravou horní končetinu, pravou polovinu hrudníku, hlavy a krku.
Důležitým hybatelem je DECH, neboť při každém nádechu se míza nabírá do hrudního mízovodu. Dále se setkáváme s pojmem mízní uzlina, kterých máme okolo 450 a nejsou v těle rozmístěny rovnoměrně. Funkce mízní uzliny je imunologická, kdy v ní dochází k aktivaci lymfocytů a filtrační, kdy funguje jako mechanický filtr.
Pohyb všech tělních tekutin zajišťuje srdce. Funkce tělních tekutin je transportní (přenos živin, plynů, odvod odpadních látek), obranná (imunitní) a termoregulační (zajištění optimálního vnitřního prostředí). Imunita je schopnost živého organismu rozpoznat cizorodé látky, zabránit jim do organismu vniknout a zajistit i jejich likvidaci. Účast na imunitních procesech vychází ze základní potřeby ochránit tkáně před patogeny.
Při látkové výměně v těle vznikají odpadní produkty, které tělo již nepotřebuje či mohou být dokonce pro tělo toxické. Pokud se odpadní látky dostávají do oběhu, je zapotřebí, aby byly z těla odstaněny. V tekuté formě jsou odpadní látky přiváděny do vylučovacích orgánů (ledviny, plíce, kůže).
Míza by měla být bezbarvá a čirá, ale její složení se může měnit v závislosti na typu látkové výměny. Obsahuje vodu a makromolekuly ve zdravém složení, což jsou lymfocyty a některé další krevní buňky. Do lymfy se dostávají i vitamíny rozpustné v tucích, hormony, také např.vápník, měď či železo. Hlavní její funkce je drenážní, transportní a obranná.
Proto při terapii mízního systému z profesního hlediska používáme výraz drenáž,protože při práci s tekutinami drenážujeme (posouváme). Proč? Při poruše funkce mízního systému právě ruční manuální lymfodrenáž patří k velmi významné terapii. Pracujeme s kůží a podkožím, proto nepoužíváme výraz masáž. Masáž ve správném slova smyslu má cíl prohřátí, což lymfatický systém nerad:-).
Mízní systém rozlišujeme POVRCHOVÝ a HLUBOKÝ. Technika manuální lymfodrenáže pracuje s povrchovým mízním systémem, který představuje kůže a podkoží. Deset fyziologických sestav manuální lymfodrenáže by mělo působit především jako prevence pro “zdravý organismus”. Při dranáži proto pracujeme jemně, ale specifičnost spočívá ve znalosti odtoku lymfy, kdy hmaty obsahují max fázi a nul fázi. Je to z důvodu posunu mízy, abychom podpořily odtok, neboť správnou technikou hmatu rukou terapeuta nahrazujeme “výpadek” činnosti mízního řečiště nebo jen “podporu” funkce. V žádném případě se při manuální lymfodrenáži neaplikuje na kůži přípravek!
Pokud dochází k onemocnění mízní soustavy, patří lymfodrenáž mezi nedílnou součást komplexní terapie. LYMFEDÉM je vleklé onemocnění, jehož hlavním příznakem je vysoceproteinový otok. Při manuální lymfodrenáži v prvních 4-6týdnech bývá zlepšení 30-40%. Důležité je, aby se onemocnění dobře diagnostikovalo a léčilo komplexně, což představuje i správnou životosprávu, spolupráci pacienta aj. Rozlišujeme primární a sekundární lymfedém.
Primární lymfedém je vrozené onemocnění, jehož forma může být dědičná nebo nemusí. Sekundární lymfedém vzniká jako následek poranění mízního systému (úrazy, nádorové onemocnění, ochrnuté končetiny).
V souvislosti s otoky a mízním systémem se setkáváme s dalšími pojmy a obtížemi jako je flebedém, lipedém, lipomatóza, celulitida.
FLEBEDÉM se tvoří pomalu a jedná se o otoky žilního původu, především na dolních končetinách. Příčinou může být lehká žilní nedostatečnost, nízký tlak, těhotenství, obezita, dlouhodobé stání či sezení. Tukové buňky se plní tekutinou a tlačí na podkoží. V cévním zakončení se vytvoří přetlak, ten se manifestuje v podkoží jako tzv.metličky (mikrovarixy), červené jsou tepenného původu, modré žilního. Při druhém stupni je otok již dosti viditelný (především okolo kotníků) a může být asymetrický. Proto je důležité lékařské vyšetření cévního a mízního systému.
LIPEDÉM představuje chronické ukládání tuků v podkoží, kdy zbytnělá tuková tkáň na sebe ve větší míře váže tekutinu a objeví se bolestivý otok. Tkáň je gumovitá, v počátku hladká, pokud je přítomen v tukové tkáni otok, tak po stlačení palcem zůstává delší dobu důlek. Po otoku způsobeném poruchou funkce ledvin, se důlek ihned vyrovná.
LIPOMATÓZA je podkožní tukové ložisko, které se vyskytuje dle typu postavy. Rozlišujeme androidní typ, kde se ukládá tuk v horní polovině těla a typ gynoidní, kdy se ukládá v dolní polovině těla.
CELULITIDA je záležitost kůže a podkoží, známe ji pod názvem “pomerančová kůra”, ale správně bychom měli říkat celulita, neboť se nejedná o zánětlivou reakci. Tukové buňky zbytňují a vytlačují kolagenně-elastická vlákna nahoru. Jedná se o kosmetický problém především u žen, neboť mají jinou strukturu kolagenní mřížky než muži, svojí roli hrají též hormony, především estrogeny.
V současné době se považuje manuální lymfodrenáž spolu s kompresí bandážováním, nošení rukávců a punčoch jako nejlepší terapií flebetických otoků, posttrombotických syndromů, varikozit během těhotenství, varixů, ale také primárního či sekundárního lymfatického otoku.
V manuální, ale především též při přístrojové lymfodrenáži je velice důležité a nezbytné “otevření lymfatického řečiště”. Ze sestav máme na mysli “KRK ZEPŘEDU”. Další sestavy jsou: krk zezadu, hrudník, záda, břicho, bedra (pánev), horní končetina, dolní končetina zpředu, dolní končetina zezadu a obličej.
Při podrobnějším studiu se pochopitelně dostáváme k otázce propojení povrchového a hlubokého mízního systému. To ale může být námětem nějakého dalšího článku:-)
Věřím, že pokud jste o metodě neslyšeli, trochu jste si rozšířili obzory, pokud ji znáte nebo jen letmo o ní slyšeli, dáte mi za pravdu, že se jedná o jednu z úžasných preventivních a léčebných terapeutických metod, která je stále ve vývoji a posunu:-). Já osobně ji stále více prozkoumávám a učím se více do “hloubky”, proto se budu těšit, že se s ní potkáte v praktické formě brzy v Centru pohybových aktivit.
Barbora Jarolímková, fyzioterapeutka a masérka CPA
