Kůže představuje největší orgán lidského těla (povrch je 1,5-2m2, váží 5-10kg a tloušťka se pohybuje od 0,4mm na uchu až po 4mm na zádech) a plní mnoho funkcí. Především odděluje náš vnitřní svět od vnějšího, což je ochranná funkce, takové naše brnění:-). Vytváří neustále se obnovující bariéru proti biologickým, fyzikálním a chemickým vlivům tak, aby do těla nepronikly škodlivé látky ani UV záření. Velmi důležitou roli hraje tento orgán ve vnímání tepla, chladu či bolesti. Teplotu pomáhá udržovat pomocí cév a vylučování potu, čímž mluvíme o funkci termoregulační. Tuk v podkožním vazivu plní funkci izolace a zásobníku. Funkce vylučovací probíhá skrze mazové a potní žlázy a nepostradatelnou úlohou je funkce estetická. To co nám přijde samozřejmé, jako je dotek, pohlazení a obejmutí, probíhá přes pokožku a můžeme říci, že jde o funkci komunikační.
Kůže se skládá z několika vrstev. Vrchní vrstva je pokožka (epidermis), má ochranný význam a je tvořena krycí tkání z pěti vrstev. Povrchová vrstva rohovatí (keratinizace), jedná se o vrstvu mrtvých buněk obsahující keratin, jež udržuje kůži pevnou a nepromokavou. Jiný druh buněk produkuje melanin, což je speciální barvivo, které způsobuje tmavou barvu kůže a chrání ji před slunečním zářením. Pod pokožkou je silnější a pružnější vrstva, kterou nazýváme škára. Zde se nachází tukové žlázky, jejichž substance udržuje kůži, chlupy a vlasy vlhké a odolné vůči vodě. Ve velké míře se zde nachází nitkovité nervy, kterými pociťujeme doteky, teplo, chlad, bolest či tlak. Dále jsou přítomny tepénky a žilky, vlasové váčky a potní žlázky, které pomáhají s udržováním tělesné teploty. Pod škárou je nachází vrstva tuku, která uchovává energii a udržuje naše tělo v teple.
Pokud se budeme snažit znát naše „plátno těla“ i z trochu jiného úhlu než jen anatomického, a vezmeme tuto představu vážně, můžeme se hodně dozvědět i o svém vnitřním prostředí. Kůže je považována dle TČM (tradiční čínská medicína) za neomylný indikátor, kdy lokalizace výskytu kožních obtíží může úzce souviset s procesy uvnitř našeho těla. Jedná se o vnitřní reakce, které „vybublají“ na povrch, protože nám vnitřní orgány chtějí něco sdělit. Většinou se jedná o nerovnováhu mezi přijímáním a dáváním, mezi hlavou a srdcem, což je rozum a cit, uložené a neprojevené emoce, stresy či strachy. Je na nás, jestli se rozhodneme sobě trochu více naslouchat a alespoň malou změnou stereotypů kůži dopřejeme více pozornosti a láskyplné péče.
V tomto případě je dotyk mnohem více než slova. Hlazení je komunikační projev, který tiší bolest, uvolňuje napětí a stres, následně uzdravuje a dává naději. Dotyk a hlazení nám může být příjemné, lechtivé nebo naopak odpudivé. Vše má svůj význam. Naučme se doteky dávat i přijímat, ale umět i říci, ať na nás někdo nesahá, protože i kůže má „svou paměť“ a dotek zanechává stopu na těle i na duši. Měli bychom se o kůži starat, nezapomínat na ni, aby byla krásná, pružná, projasněná a voňavá, zkrátka radost si na ni sáhnout. Proto se zřejmě říká: „Kdo maže ten jede…“ 🙂
Proto Vám přeji, mnoho kouzelných a pečujících chvil, neboť tento plášť nemůžeme vyměnit za nový.
Barbora Jarolímková, fyzioterapeutka a masérka CPA
