Články

Zajímavosti ze světa pohybu 

Hurá do vody

Hurá do vody

Léto máme v plném proudu, mnoho z nás si užívá dny zasloužené dovolené nebo se na ni teprve chystá. Troufám si říci, že nebude téměř nikoho, kdo by si léto nespojil s vodou. Voda nás obklopuje každý den, je v nás, a proto je naší součástí nepřetržitě. Ale v letním období si ji toužíme užít ještě trochu více. Ať už je řeč o křišťálové studánce, zurčícím potůčku, rybníku za vsí či řece. S vodou si spojujeme mnoho aktivit. Můžeme se jen brouzdat a chladit nohy v potoce po výšlapu, sedět na molu a cákat si nožky, příjemné jsou strávené chvíle pádlováním či veslováním. Propojíme-li vodu s nějakým náčiním, dostává se nám nepřeberného množství pohybových aktivit ve vodě, s vodou i na vodě:-)

Ale hlavním záměrem tohoto článku bude PLAVÁNÍ. Řeč je o pohybu, kterým se dokážeme přemisťovat ve vodě vlastním tělem bez kontaktu se dnem a nic dalšího k tomu nepotřebujeme. Je to určitý pohybový návyk, který vychází z nácviku neboli učení se této dovednosti. Tomuto učení se nám většinou dostává naší snaživou pílí a trpělivostí rodičů, trenérů a instruktorů. Jistě si každý z nás vzpomene na své plavecké začátky. Ruku na srdce, některé zážitky nepatří možná k nejpříjemnějším, ale být ochuzen o možnost umět plavat se tomu nevyrovná.

Historie plavání sahá do doby starověkého Egypta a vrcholný rozvoj plaveckých dovedností zaznamenávají ve starověkém Řecku a Římě, kde plavání představovalo součást vzdělání. Ve středověku patřila dovednost umět plavat rytířům, ale u lidí podpora nebyla. V období humanismu nastala obnova plavání jako odkaz na antická díla a v roce 1538 vznikla první učebnice plavání, jejímž autorem byl Nicolas Wynman. Díky tomu se postupně z plavání stává sport, zvyšuje se o něj zájem a vznikají plavecké školy. Plavání nabylo na oblíbenosti v období romantismu, kdy bylo považováno za sportovní disciplínu.

A jak vlastně plaveme? Dá se různě:-), i učitelé rádi používají při výuce výraz, že žák v nějakém předmětu pěkně plave. Bohužel to nemyslí tak, že se dotyčný má přihlásit na olympiádu.

Když se zamyslíme, je to jako s každou aktivitou, kterou se potřebujeme naučit, když je pro nás nová. Víme, že samo to nepůjde. Učíme se pozorováním, posloucháním, pokoušením se…pěkně postupně. Prvotní pozorování máme z přírody, nasloucháme těm, kteří dovednost již umí a zkoušíme to v praxi aplikovat se svým tělem ve vodě.

Rozeznáváme čtyři základní plavecké styly: kraul, prsa, znak a motýlek. Naše prvotní začátečnické styly můžeme pojmenovat čubička, pejsek, ouško, aj., ale to si uchováme jako vzpomínku. Plavání jako sport představuje rychlostně silovou vytrvalostní disciplínu.

STYL PRSA patří mezi jednu z technicky náročnějších a současně je to nejpomalejší plavecká technika u sportovců, ale nejoblíbenější u veřejnosti. Při tomto stylu je tělo plavce vůči hladině v největším úhlu, proto vzniká poměrně velké tření. U rekreačního plavání bohužel převládá nesprávný styl plavání s hlavou nad vodou. Ta je v záklonu a dochází k přetěžování krční páteře (známe pod jménem „styl alá paní radová“). Proto se z rehabilitačního hlediska doporučuje snaha o učení tohoto stylu s ponořování hlavy, čemuž říkáme tzv. „prsařský skluz“, kdy využíváme splývání. Při správném provádění stylu prsa nejdříve zabírají ruce od hladiny k hrudníku a vynesou tělo z vody až po prsa, přičemž v tom okamžiku dochází k přitahování nohou k tělu stylem připomínající pohyb žáby.

STYL KRAUL je označován za nejrychlejší plavecký styl. Představuje efektivní a rychlý pohyb ve vodě, kdy tělo s hladinou zůstává v téměř vodorovné poloze, což představuje nejmenší odpor. Pohyby na sebe plynule navazují a tím plavec dosahuje zmíněné rychlosti. Nenamáhá se krční páteř, která je v neutrální pozici s pohledem očí pod hladinou, na nádech se vytáčí z vody stranou. Hlavní pohyb vytvářejí horní končetiny, které opisují téměř kruh kolem těla. Při vynořování za loktem dochází k prostoru pro nádech otočené hlavy. Dýchání pouze k jedné straně nebo střídavě na obě vychází z trénovanosti jedince. Dolní končetiny provádí střídavé kopání vycházející z kyčlí, ale velice důležitá je hybnost kotníků.

Zvláštní formy plavání kraulem jsou u záchranářů a při vodním pólu, kdy je stále hlava nad vodou kvůli sledování situace či hry. Zde se dostáváme i k dovednosti udržet se s hlavou a pažemi nad vodou při aktivní práci dolních končetin, což nazýváme „šlapání vody“.

STYL ZNAK je plavecká technika, která má mnoho společného s kraulem, jen tělo je na vodě v pozici lehu na zádech. Je považována za nejzdravější plaveckou techniku vzhledem k posilování oslabených zádových svalů a protahování svalů prsních. Opět hlavní hnací silou je pohyb horních končetin, kdy dochází k výraznému vytáčení ramen a noření malíkové hrany do vody, dolní končetiny pracují střídavým kopáním tak, aby hnací silou byly uvolněné kotníky, kolena zůstávají stále pod vodou a využívá se síla stehenních svalů. I přes veškeré zdravotní klady je znak nejméně využívanou plaveckou technikou. Může k tomu přispívat i pocit zhoršené orientace.

STYL MOTÝLEK představuje techniky i fyzicky náročný plavecký styl, proto bývá výhradně spojován se závodním prostředím. Říkalo se mu delfín, protože po startu a v obrátkách se používá tzv. delfínové vlnění. Horní končetiny se z vody vytahují současně, kdy na jeden jejich záběr nohy kopou dvakrát.

Co je u plavání nezbytné – dobře dýchat! Dýchá se jinak než při aktivitách na suchu, proto je dobré, absolvovat případně nějaký kurz s trenéry plavání, neboť cílem učení je zvládnout styl pomalu a technicky správně, ne rychle. Důvodem je, že plavání označujeme jako sport cyklický, který obsahuje fázi pracovní a fázi odpočinkovou. Učením správné techniky se snažíme obou fází dosáhnout, což se zprvu vůbec nemusí dařit, protože můžeme velkou intenzitou zapojovat svaly, které se zapojovat nemají a pocítíme brzy únavu. Ale důležité je, jako u každé aktivity, ve své píli a odhodlání vytrvat. Takže hurá do vody a trénovat:-)!

Pro plavce kteréhokoliv stylu, i nás ostatních plaveckých nadšenců, snaživců a žáků, je velice důležitá hybnost celého pletence ramenního a kyčelního, ale i dalších kloubů končetin, proto udržování hybnosti cvičením („suchá příprava“) je nedílnou součástí rozcvičky před kondičním plaváním i tréninků.

Věřme, že pokud se rozhodneme pro plavání v bazénech, budou otevřeny, pokud rádi trávíme léto u vody, užijeme si vše ve zdraví. Právě proto, aby tato pohybová aktivita přispívala k dlouhodobému pocitu dobré fyzické kondice a duševní pohody.

Barbora Jarolímková, fyzioterapeutka a masérka CPA