Články

Zajímavosti ze světa pohybu 

Co je to ergonomie a jak nás ovlivňuje pracovní prostředí

Kdy jindy, než právě v této době, bychom si měli více všímat prostředí, ve kterém se pohybujeme, učíme se a pracujeme. Ve změnách denního režimu jsme se tak ocitli nejen vlastním rozhodnutím a pojem „home office“ se skloňuje ve všech pádech i u profesí, u kterých bychom si to ani nepředstavovali. Zjednodušeně můžeme říci, že nás současná doba pěkně usadila. Důležité je, abychom z toho vytěžili více pozitivního a nenechali se usadit špatně a hlavně dlouho.

ERGONOMIE (z řeckého slova ergon – práce a nomos – zákon) je vědní obor zabývající se optimalizací potřeb člověka v pracovním prostředí a jeho podmínkách. Obor pracuje ve třech rovinách, které se vzájemně propojují. Zajímavým se může zdát, že za nejdůležitější rovinu je považována psychická, druhá je rovina fyzická a třetí organizační. Roviny se vzájemně ovlivňují a vytvářejí komplexnost. Mezi nástroje k vytváření celistvosti řadíme např. anatomii, fyziologii, psychologii, biomechaniku a ergoterapii. Za cíle zájmu považujeme např. velikost pracovního stolu a jeho výšku, světlo, hlučnost, umístění a tvar ovládacích panelů a přístrojů. Ergonomie vychází ze specifických možností člověka, aby uznávala jeho individuální potřeby s minimálním zdravotním zatížením.

Jen si zkuste položit otázku. Co se Vám vybaví, když se řekne práce a pracovní prostředí? Neměli bychom pracovat chytře a s láskou ke svému tělu i mysli? Údajně maximální pracovní produktivitu udržíme 4 hodiny, rozdělujeme ji na dopolední a odpolední, soustředěnou a společenskou. Každý máme své rituály a jsme originální, pokud jsme se něčeho museli vzdát, prospělo nám to či vyvolalo stres. Jistě bychom přišli na spoustu otázek, které s oblastí harmonie pracovního prostředí souvisí a jistě by to vydalo na mnoho článků. Zůstaneme u vlivu na pohybový aparát.

Pohyb je život – pohyb je dán tělu – mysl se vyvíjí při pohybu. Proto bychom měli i ve slově práce, tento pohyb vnímat a pokud se nám podaří do pracovního režimu zařadit pohyb, pomůžeme mysli. Naopak při disharmonickém pracovním prostředí vznikají obtíže jak na fyzické úrovni (např. bolesti zad, kloubů, hlavy, rukou, očí), tak psychické (např. únava, roztěkanost, nesoustředěnost, špatná nálada). Neměli bychom ani zapomínat na důležitost pracovního klima a vztahů, protože pokud se do práce těšíme, předcházíme tím syndromu vyhoření.

Jak nám do toho zapadá pohybový aparát? Již tou představou nějaké hybné síly, abychom požadovaný úkol mohli splnit. Můžeme si říci, že se vlastně celý den „pohybujeme“. Proč nám tedy neustále do statistik přibývá nemocí pohybového aparátu? Částečnou odpovědí nám může být pohled na pracovní cyklus našich předků a tím nemyslím středověk. 🙂 Ať si představíme hostinského, krejčovou či zahradníka, měnili během své práce mnohokrát činnost, chvíli seděli, aby napsali objednávku, stáli, popocházeli, naložili, vyložili materiál, opět se posadili u jídla či účetnictví nebo na povoz. Dalo by se říci, že svým zaměřením měli komplexní pohybový režim.

Dnešní doba činnosti specializuje a tím nám v některých profesích úplně židle „přirostla“. Abychom dopady dlouhodobého sezení a jednostranné zátěže zmírnili a neříkalo se právem, že žijeme v „době sedavé“, první krok musíme udělat sami u sebe. Pravidelností s trochou přirozenosti popřípadě investovat do individuálního poradenství právě v oblasti ergonomie, fyzioterapie či ergoterapie.

Když už – tak už, ale co nejlépe… Pokud převaha naší pracovní činnosti spočívá vsedě nebo ve stoji, měli bychom dodržovat pravidla správného sedu a stoje. Dále zvolit vhodnou kompenzaci v podobě pohybu a osvojit si přechody mezi nimi, což představuje nácviky změn poloh dle fyziologických stereotypů. Věnujme péči chodidlům, jež mají velký vliv na řetězení případných obtíží celé páteře a jejich zatížení je výrazné. Opět se nabízí slovo rovnováha a přísloví „všeho moc škodí“. Neměli bychom tedy opomenout, že na našem těle jsou svalové skupiny, které mají tendenci ke zkrácení a ty, které naopak ochabují. Proto je důležité, pozice střídat s protahováním, posílením a kompenzačním cvičením, které můžeme zařadit v pracovních přestávkách.

Vědomé sezení

  • sedíme na sedacích kostech
  • chodidla jsou plně opřena o podlahu
  • kolena svírají pravý úhel
  • kyčelní kloub je otevřený (kolena jsou níže než kyčle)
  • tělo držíme vzpřímeně a hlava je v prodloužení páteře
  • pokud pracujeme na klávesnici, celé předloktí je opřené a zápěstí je v jeho prodloužení

Dovolím si na závěr použít ještě jedno přísloví: „Co zaseješ, sklízíš.“. Co si přejeme sklízet za pár let, desítek let, v jaké formě si přejeme mít naše tělo a mysl? Najděme si pro sebe ideální pohyb a cvičení, zacvičme si pár cviků a protáhněme se každou volnou chvilku, obklopme se rostlinami a příjemnými lidmi či se jen usmějme sami pro sebe, pochvalme se za malé krůčky vedoucí ke změně, neboť moře dělá kapka vody. 🙂

Barbora Jarolímková, fyzioterapeutka CPA